MENU
Martin:
Píše se rok 2012 a chystám se na svoji první expedici do Jižní Ameriky. Vysněný cíl - šestitisícové Chimborazo. Při toulkách Ekvádorem jsem byl fascinován množstvím přírodních produktů, které Jihoameričané hojně užívají, jak v běžném životě, tak při léčebných procesech. Jelikož v rámci příprav na výstup bojuji s oslabenou imunitou a výškovou nemocí, radím se s místními o možnostech i příčinách. Po několika minutách dostávám sáček plný béžového prášku připomínající zakázané exportované zboží.
Naštěstí se jedná o Maku Horskou, kterou užívají i místní šerpové a obyvatelé vysoce položených vesniček pro zmírnění výškové nemoci a jako energizér pro výstup samotný .
Účinky na sebe nenechávají dlouho čekat a tělo se dostává do fyzické i psychické pohody. A ačkoliv výstup na samotný vrchol nakonec nevyšel, zkušenosti načerpané touto dobrodružnou výpravou byly a jsou stále ve mně. Po návratu do vlasti na internetu vyhledávám dostupné prodejce a objednávám další a další "zázračný prášek" který se osvědčil i jako regenerace organismu při vyčerpávajícím sportovním výkonu a nadměrném stresu v kanceláři.
Uplynulo pět let a do Jižní Ameriky se opět vracím. Po úspěšném výstupu na nejvyšší Ekvádorskou sopku opět navštěvuji místní obchůdky s Makou a přemýšlím, jak tento blahodárný nápoj do republiky přepravit. Vzhledem k podobě prášku to není tak jednoduché, jak jsem si myslel a vymýšlím záložní plán. O záměru informuji svého kamaráda Lukáše, který se chystá pro změnu do Peru.
Lukáš:
Sice jsem vyslechnul Martinovu vizi, ale vlastně ji nevěnoval pozornost. Do Peru jsem letěl především na dovolenou a rozhodně bez záměru řešit jakýs byznys. Chtěl jsem poznat kulturu a místo profláklých a davových Machu Piccu se spíš podívat do neznámé džųngle a zasněžených hor. Poddá-li se totiž člověk okolí, má to hned několik výhod: všimnete si kam místní chodí, co nakupují a co jedí. Nepočítám-li Limu neviděl jsem jediného Peruánce, kterému by na rtech viselo retko a překvapila mne i absence kaváren, potažmo nabídky tohoto nápoje v místních lokálech. Čeho však bylo všude vždy dost, byly kuřata, júgo (džus) a maka.
Zvědavého ihned napadne, proč tomu tak je a nebojí-li se optat, dostane se i odpovědi. Maku místní uznávají jako božský nápoj a jako prevenci na veškeré nemoci. Narozdíl od ní berou kávu, kterou hojně pěstují, jako zboží na vývoz pro západní civilizaci, která u místních není uznávaná pro její nekvalitní účinky. Snadno totiž budí dojem nabuzení, ale je to pouze zástěrka. O co víc vás káva nabudí o to víc pak tělo dostává do energetické disbalance. Stejně tak jak u místních tabák slouží pouze pro šamanské účely a není zneužíván běžnou populací, berou místní i ono kafe, které je pouze zdrojem dobrých peněz a aspoň záminkou pro sociální kontakt lidí daleko za mořem.
Poučen těmito zkušenostmi se setkávám s místním vývozcem Maky a po menších peripetiích především na hranicích s nedůvěřivými celníky se ji podařilo dostat až do srdce Unie.
Člověk může být silný, pouze pokud si všímá detailů a je ochoten pochopit tradice a souvislosti. Jedním článkem k pevnému zdraví a silné vůli je právě Maka a jsem rád, že ji vám můžeme nabídnout.
Plnohodnotné prožití vašeho týdne vám přeje Be-Organix
Michal:
V roce 2012 jsem poprvé ochutnal maku od Martina a moc mě neoslovila.
V roce 2016 přišel s Lukášem s tím, zda-li na účtu máme dost na objenání 250 kg maky přímo z Peru od nejlepšího výrobce. Něco na účtu bylo a netrvalo to ani měsíc a už nám psali z celního, že tam máme zasilku k proclení. Nasedáme do auta, že to za chvíli odbavíme a jedeme domů. Ze chvíle se stalo 9 hodin vysvětlování, co to je za žlutý prášek z Peru.
Ihned po proclení jsem maku ochutnal podruhé v životě, chutnala jako božská mana!!!